Změna paliva, například z tuhého na plynné, delší věk komínu a zmíněné jevy způsobují v nadstřešní části havarijní stav - vznikají pukliny a komín se hroutí. Korekční kosmetické úpravy (vyškrabování malty, výměna cihel a pod.) Jsou zbytečné. Tehdy již musí zasáhnout specializovaní odborníci, kteří zajistí bourací a zdicí práce bez narušení nosných prvků střešní konstrukce.
Na uložení suti a materiálu se vytvoří pracovní plošiny (i na šikmých střechách do 45 °), které jsou určeny speciálně pro tento účel. Protože se v současnosti rekonstruují komíny, které mají několik desítek let, musíme zajistit jejich funkčnost i do budoucna, aby odolaly statickým a dynamickým účinkům. Zdivo komína se musí odbourat až do podstřešní části po místo, kde není zdivo poškozené. Základová spára mezi původním a novým zdivem se musí důkladně očistit. Současně při zakládání zdiva se mohou osazovat šamotové vložky, které dobře odolávají mechanickému, chemickému a tepelnému působení spalin a nevyžadují téměř žádnou údržbu. Na vyzdění komínového tělesa se musí používat kvalitní mrazuvzdorné cihly (vápenopískové, šamotové) a vápenocementová malta nebo suché maltové směsi. Při zdění se musí všechny spáry důkladně vyplnit maltou, aby zdivo komínu bylo maximálně kompaktní. Zabráníme tak jakémukoliv pronikání spalin. Spáry se vytvářejí 10 mm široké a po vyzdění se z nich vybere malta asi v tloušťce 10 mm a zdivo se vyspáruje například směsí štukového písku a cementu ve stejném poměru.
Po vyzdění komínu je třeba dodržet stanovenou výšku nad hřebenem střechy (500 mm). Pokud se komín nachází dále od hřebene střechy, bude samozřejmě vyšší. Každý komín ukončujeme hlavou, která se vybetonuje do bednění betonovou směsí s výztuží, aby nepraskaly. Po vybetonování a úpravě sklonu k okrajům se povrch hlavy popráší cementem a vyhladí. Při výstavbě komínu se šamotovými vložkami se nesmí zapomenout na možnost jejich dilatace po svislici. Odměnou za precizní provedení a výběr kvalitních materiálů je prodloužení životnosti komínu o několik desítek let.
